V květnu jsme se se Shirou účastnily dvou závodů – Rosického Ultimate Friday a Kácovského tupláku. Ani na jednom se nám nepodařilo splnit žádnou zkoušku.
V Rosicích se mi parkury moc nelíbily, Shira byla navíc uječená a vůbec se nesoustředila.
V Rosicích se mi parkury moc nelíbily, Shira byla navíc uječená a vůbec se nesoustředila.
V Kácově si sice občas zařvala, ale relativně se soustředila. Sice jsme si opět zkoušku nesplnily, ale alespoň jsme oba běhy doběhly. Což je po uječeném období opravdu zázrak. Nicméně štafetový závod byla katastrofa. Mě rozhodila opět ječící Shira, ta, nesoustředíc se, vůbec nedávala pozor. Zamotaly jsme se obě a já jsem z toho běhu byla opravdu nešťastná. Muselo to fakt vypadat strašně.
Ještě týden po tomhle závodě jsem přemýšlela, jestli jsem fakt takový jelito a nemám s agility seknout.
28. 5. jsem se ale odhodlala a vypravily jsme se na trénink. Shirunka kupodivu neječela, běhala tak, jak jsem jí vedla a i já jsem si nepřipadala mezi překážkami jako motovidlo. Tak teda asi budem běhat dál :-D
Co se týče Shiry a Dýnky, obě si už skvěle rozumí, dovádí spolu i spí. :-) Shira je pro malou velký vzor a tak se opičí a napodobuje.
Ještě týden po tomhle závodě jsem přemýšlela, jestli jsem fakt takový jelito a nemám s agility seknout.
28. 5. jsem se ale odhodlala a vypravily jsme se na trénink. Shirunka kupodivu neječela, běhala tak, jak jsem jí vedla a i já jsem si nepřipadala mezi překážkami jako motovidlo. Tak teda asi budem běhat dál :-D
Co se týče Shiry a Dýnky, obě si už skvěle rozumí, dovádí spolu i spí. :-) Shira je pro malou velký vzor a tak se opičí a napodobuje.